Rekreační potápění v Egyptě - Pavlína Katzová

Maledivy

Rok se sešel s rokem a opět se vydáváme na Maledivy, tentokrát jiná parta nadšených potápěčů a já. Pravda, vloni jsme byli až v únoru, ale myslím, že posun o měsíc dříve vůbec nevadí. Maledivy mne nadchly tak, že jsem si cestu po roce zopakovala. Bylo to opět báječné!

Hned 4. ledna vyrážíme z Prahy směr Mnichov, odkud odlétáme přes Dubaj do Malé. Už cesta z Prahy byla malé dobrodružství - v půlce zimy máme sníh a světe div se, silničáři tradičně spí! Nicméne Pavel to má pod kontrolou, Helena s Pavlou jsou na palubě a hurá na Beroun pro Petra. Co čert nechtěl, minuli jsme odbočku a tak nás Petr honí na dálnici. Povedlo se, jsme konečně všichni a míříme tedy do Mnichova. Po příjezdu na letiště vyložíme zavazadla a parkujeme na nedalekém parkovišti. Po odbavení, jako praví Češi, vybalují někteří jedinci řízečky a housky se salámem. No přece to nenecháme zkazit, že? Procházíme si v klidu budovu mnichovského letiště a při čekání na nástup si naší skupinky všimnou i členové posádky, také Češi, létající ve službách Emirates.

Po deseti hodinách letu s přestupem v Dubaji nás přivítá letiště na Male. Vyzvedáváme si bagáž a vycházíme ven, kde nás očekává poněkud zmatený mladík z lodě Nautilus One, jak později zjišťujeme, náš divemaster Abu. Pod vodou mu to šlo mnohem líp než na letišti. Prožíváme teplotní šok - ze zasněžené Evropy na sluncem zalité Maledivy, tak měníme i naše obleční a sháníme vodu. Po chvilce jsme všichni a přejíždíme, mně už z loňska známou, dhoni Araakuri k lodi Nautilus One. A jaká byla letošní sestava? Vloni nás bylo 9 Čechů, a po dvou byli Švýcaři, Rakušané a Holanďané. Tentokrát jsme byli také v převaze, 5 Čechů a po buddy teamech dorazili Australané a Rakušani. Dohromady nás bylo na lodi 9 a posádka.

Přiletěli jsme ráno, dopoledne jsme se zabydleli v kajutách a potom si vychutnali první oběd. Nevím, jak je to možné, ale v kuchyni o rozměrech metr krát dva byl asi kouzelník, protože všechno, co nám připravil, bylo prostě neuvěřitelně dobré. Odpoledne jsme si potom udělali první ponor, tedy check dive. Na stěně Vassaru House Reef jsme viděli sibu skvrnitou a trnuchu mauricijskou, první lákadla na rozjezd. Další ponory následovaly už nejen za naší účasti, ale i za účasti žraloků, želv, trnuch mauricijských. Samozřejmě jsme potkali i jiné mořské živočichy a nechali se unášet proudy tak charakteristickými pro Maledivy. Díky nim jsme měli šanci vidět na čistící stanici Dhonkalo Manta Point manty atlantské. Tento ponor byl opravdu nádherný.

Původně to měl být první ranní ponor, ale náš skvělý divemaster Abu prozkoumal mořskou hlubinu, aby se přesvědčil, že nebudeme skákat zbytečně. Zjistil tak, že manty tam nejsou, proto si uděláme ponor jinde a vrátíme se později. Tak se také stalo. Naše změna plánu se vyplatila. Na dalším ponoru jsme si to opravu užili. Nejprve jsme spadli na dno do 18m, kde jsme se snažili v silném proudu zachytit kamenů nebo na útesu kolem písečného plata. K tomu jsme využili i doporučované reefové háky, které jsme měli nejen pro tuto příležitost stále u sebe. Díky tomu jsme ulovili krásné snímky a videa ladných mant, které člověk může vidět několikrát a vždycky ho ohromí.

Abychom také poznali život na souši, vypravili jsme se jedno odpoledne na nákupy na obydlený ostrov, Guraidhoo. Na ostrově žijí rybáři a jejich rodiny. Obyvatelé vybudovali krásnou mešitu, školku a školu pro děti. Za obživou vyrážejí muži na moře a ženy do nedalekého hotelového resortu. Někteří se živí i prodejem suvenýrů turistům ze safari lodí. Abyste dobře nakoupili, musíte smlouvat. Někdy to není vůbec jednoduché, protože turistů je málo a ceny jsou vysoké, ne vždy jsou prodavači ochotni smlouvat. Nám se to ale docela povedlo. Naše skupina se rozdělila a já procházela ostrovními uličkami s Pavlem, který se ve smlouvání vyzná. Ještě předtím než jsme ale dorazili na hlavní ulici s obchody, potkali jsme děti sedící u domku, kde za plotem byla schovaná rozpracovaná dhoni z palmového dřeva. Všude kolem to vonělo zpracovaným dřevem a syn výrobce dhoni se chlubil tím, že jednou bude loďku obsluhovat on sám. A jak jinak než nohou, jinak se tady totiž dhoni neřídí. Po prohlídce jsme potom dál pokračovali s Pavlem pěšinou mezi domy až k moři a pak zpátky na hlavní konečně něco nakoupit. Hurá, mám nové sarongy s květinovým motivem, žraločí čelist pro Romana a Pavel koupil trička a ještě všude zařídil nezbytný suvenýr na památku. Máme tedy oba z naší cesty na památku žraločí zub.

A aby toho nebylo málo, tak na nás čekalo ještě jedno překvapení. V půlce plavby, když jsme byli na jižním Ari u Holiday Beyru, začala posádka hledat žraloka velrybího. Vloni se to nepovedlo, letos ano. Bylo to sice rychlé a krátké, přesto překrásné setkání. Pravda je, že hned dopoledne jsme velrybáka objevili. Skákala jsem do vody se šnorchlem a foťákem jako ostatní, ale z naší lodě ho při prvním pokusu viděl jen Pavel. Podruhé, odpoledne, to už bylo lepší. Zodiak nás dovezl blíž k samotnému velrybákovi a já měla prvně v životě možnost vidět tohoto velikána.

Na starost nás měl hlavně divemaster Abu, který se snažil vybírat pěkné lokality, kde bylo na co se dívat. Na devět potápěčů byl sám, přesto musím říct, že to zvládl. Ponory přizpůsobil všem, od začátečníků po profesionály. Potápěli jsme se na klidných lokalitách bez proudu, ale také jsme pokořili silné proudy. Nejsilnější proud jsme zažili na Guraidhoo Corner. Tam to nebylo vůbec špatné, žraloci a na konci ponoru slušná pračka. Vzestupné a sestupné proudy byly tak silné, že jsme se na hladinu museli vyškrábat po útesu, který končil asi pět metrů pod hladinou. Abychom se dostali až na hladinu, museli jsme počkat na vzestupný proud, který nás vyplivl na hladinu. Po tomto zážitku jsme odpočívali a čerpali sílu na noční ponor.

Nesmím zapomenout ještě na krásný večer na jednom z neobydlených ostrovů, kam jsme se vypravili už odpoledne. Malý ostrov jsme obešli dokola za chvíli, zatímco kluci z posádky pro nás připravili barbeque. Místo stolu byl z písku vytvořený velrybák a čaroděj z kuchyně dopravil za pomoci vždy přítomného barmana Rohiba veškeré dobroty pomocí zodiaku na ostrov a usadil je - jak jinak než na písečný bufetový stůl. Na bufetu byly těstoviny, ryba, guláš, brambory, ananas s chilli a rajčetem, pomeranč, papája a rýže. Večírek se vydařil, najedli jsme se, napili a pak jsme zamířili zpátky na palubu Nautila One. Kromě BBQ byl připraven ještě maledivský večer přímo na palubě. Samozřejmě jiný den. Pro tuto hostinu si kuchař připravil maledivské speciality, ze kterých byla nejlepší ostrá polévka a tuňák s kokosem, cibulí a chilli. No špatné nebylo ani chilli kuře, ryba a další mňamky.

A čím zakončit krásný výlet plný potápění, nových zkušeností, zážitků a radostí? Nejlépe asi tím, že budeme vzpomínat, jaké to bylo a těšit se na další expedici ...

Prohlédněte si fotografie z Malediv >>